Vždycky jsem toužil být polyglotem, suverénně se vrhat do cizích států a rozprávět s lidmi jejich rodnou řečí. Nejdříve jsem si vyhledal, který jazyk je nejvíce světový, neboť i já sám jsem světovým chtěl být. Internet mi poradil, že nejrozšířenější řečí je bezesporu angličtina, dále také španělština, ruština i čínština. Čínštinu jsem ihned zavrhl. Písmena vypadající jako domečky z Lega jsou pro mě ligou, na kterou sotva dosáhnu. Rusky umím ze základní školy a to natolik dobře, že dodnes vždy nedopatřením zaměňuji „g“ za „h“, ga ga ga. Španělštinu mám teprve v plánu a anglický jazyk je meta, kterou se právě snažím ovládnout. Začalo to tehdy setkáním v cizině (konkrétně ve Španělsku) s Maďarem, který se mě, zbloudilého stopaře, ujal a rozhodl se naučit právě kvalitní angličtině. První lekce spočívala v tom, že mě akorát naučil krást v obchoďáku. Jazyková výbava pro tuto činnost spočívala pouze ve slovíčku „tranquilo“, což znamená něco jako „klídek“, navíc ve španě
Mám kamaráda, který rád používá slovo strašně . Dokonce bych řekl, že ho používá hlavně ve smyslu oxymóronu, tedy v protichůdném znění. Strašně krásná a strašně skvělá chuť... Znáte to, je to strašné. A říká to furt. Zkuste si i pro sebe opakovat slovo strašný . Brzy si jej znechutíte, jako já strašlivou přítomnost svého známého. Mám kamaráda, který má radši zájmena než podstatná jména a slovesa. Jeho projev sice působí poněkud stroze, ale já mám zas dost prostoru pro fantazii a cvičím tak svůj mozek. „Byls to, tam jak to, víš co, jako tamto, no… A oni s tím to, když se to tento, víš co?" „Vím,“ řeknu v odpověď, „měli toho jen pět litrů.“ A někdy ty hádanky ani nerozluštím. Nemluvě o tom, že ženám, které vidí venčit své pejsky, říká paní Čvachtová , zatímco pejskařům Ou Johnny . Nikdo neví proč, ale je na trávníku velmi neoblíben. Mám kamaráda, který přemýšlí nahlas. Tu dobu, než něco vymyslí, oživuje hrdelním mručením, až mám někdy pocit, že se přátelím s nějakým