Překladatelské oříšky solené, vypražené

Vždycky jsem toužil být polyglotem, suverénně se vrhat do cizích států a rozprávět s lidmi jejich rodnou řečí. 

Nejdříve jsem si vyhledal, který jazyk je nejvíce světový, neboť i já sám jsem světovým chtěl být. Internet mi poradil, že nejrozšířenější řečí je bezesporu angličtina, dále také španělština, ruština i čínština. 

Čínštinu jsem ihned zavrhl. Písmena vypadající jako domečky z Lega jsou pro mě ligou, na kterou sotva dosáhnu. Rusky umím ze základní školy a to natolik dobře, že dodnes vždy nedopatřením zaměňuji „g“ za „h“, ga ga ga.

Španělštinu mám teprve v plánu a anglický jazyk je meta, kterou se právě snažím ovládnout. Začalo to tehdy setkáním v cizině (konkrétně ve Španělsku) s Maďarem, který se mě, zbloudilého stopaře, ujal a rozhodl se naučit právě kvalitní angličtině. 

První lekce spočívala v tom, že mě akorát naučil krást v obchoďáku. Jazyková výbava pro tuto činnost spočívala pouze ve slovíčku „tranquilo“, což znamená něco jako „klídek“, navíc ve španělštině. Už tehdy jsem mohl tušit zlé časy. Startovat v angličtině španělským slovem tranquilo může nést kruté následky. 

Ale schválně, jak jsem tehdy mohl poznat možné problémy, když jsem žádnou řeč neovládal?

V další lekci mě naučil všechna slovesa. Vlastně mě pouze naučil používat univerzálně slovo „put“, což se pravděpodobně dá přeložit jako „strčit/položit“. Za doprovodu jiných termínů pak dokázal popsat jakoukoliv činnost pouze a právě s „put“. Klepat u něj znamenalo: Put the Finger on the Door – a lot! Brzy jsem angličtinu ovládal dokonale. Kupodivu vypadala jako triviální jazyk. Put the Car – znamenalo řídit auto do města kvůli vykradení obchoďáku. Put the Music – znamenalo vložit CD do mechaniky, vyhledat jeho oblíbenou skladbu a pak ji přehrát několikrát za sebou… 

Krásné časy, na které vskutku rád zavzpomínám. Po návratu domů jsem samozřejmě svou angličtinu zlepšil. Musel jsem. Tehdy při zpáteční cestě stopem, kdy jsem se snažil vysvětlit dvěma přátelským Rakušankám, že si musím odskočit, ve smyslu, že zkrátka musím cosi zařídit, čili se diskrétně na okamžik vzdálit a na jejich roztomile zvídavé dotazy tak musel odpovědět strohým: Put the Shit! – definitivně rozhodlo, že je úporného studia potřeba.

Dnes již ovládám angličtinu na vyšším levelu. Dokonce jsem nedávno oslovil několik světových osobností a jejich rodnou řečí jim sdělil své pocity i předal projevy uznání, neboť považoval jsem toto za svou občanskou povinnost. Pro vaše posouzení přikládám zrovna dopis Michaelu Jacksonovi. 

Deer signer Michael,

I wright this letter in english, be cause I now, You can not red in check language. Michael, You had a great caries (in check language: Kariéra). Your caries was long und pretty. With a Most beautifel song! For exsample, Your song „Billy Jean“ (in check language: Pil Gin) ist My Favorit. Or another song „Beat it“ (in check language: Bidet). This ist Amazoning song also. Rallye, very great. Trust Me. Und Your last movie „Lord of the Rings and Hobbit“ was also absolutely Nice. So, Michael, its a pity Your tragic dad. I don't now where You diet, but its catastrophic for Me, man. Your sudden dad was a total Shock for me. You know what I mean. Doctor says, You eat some shit - some fucking blue pills. Doctor is stupid jackassfucker. My mom saids You never diet in Our mint! So long and thanx for all the Fist. Comeback to Xmass. In loving memory, Michal Birchenwood etc.

Sami vidíte, jak všechno jde, když se chce. Kupodivu jsem však obklopen škarohlídy, kteří se mě snaží přesvědčit, abych těmto osobnostem nepsal, nikdy už. Tím spíš v jejich jazyce. Nevím, co tím myslí. Já se opravdu snažím. 

A není to všechna má dobrá aktivita. Rozhodl jsem se také využít svého nadání a přeložit díla českých klasiků do řečí cizích. Tento můj filantropický počin se jistě sejde s uznáním. Nedávno jsem pečlivě zpracoval Čapkovu pohádku: Jak pejsek a kočička myli podlahu. Samozřejmě jsem pro začátek volil řeč mně velmi blízkou, slovenštinu. Na jiné jazyky si u tak obsáhlých děl ještě netroufám. Dále považuji za šlechetné, že jsem u překladu musel některé pasáže úplně změnit, aby pohádka byla moderní a pochopitelná. Například jsem rozumně odstranil z příběhu postavu kočičky. Pro aktuálnost a snazší pochopení u dětí ji nahradil postavou Asiata Thran Bạc Duyen. Věřím, že děti na Slovensku tak lépe prostřednictvím mnou přeložené pohádky pochopí veškerou personifikaci, jež v sobě právě ukrývá.

AKO PEJSOK A DUYEN UMÝVALI NECKY

To bolo vtedy, keď pejsok a Thran Bạc Duyen ešte spolu hospodárili; mali u bambusového lesa niečo ako stánok alebo jurtu a tam spolu bývali a chceli všetko robiť tak, ako to robia veľkí ľudia.

Do školy nechodili. Čo myslíte? Nie, tá je len pre deti.

A tak to u nich v tej ich jurte vyzeralo všelijako. Dakde bordol ako v chlieve, dakde celkom poriadok. Dačo urobili dobre a dačo skurvili, a tak tam mali niekedy naozaj strašnú špinu. A tak jedného hmlistého dňa videli, že majú v tej svojej jurte také necky, ktoré boly zajebané ako murárská fanka.

„Počúvaj, pejsok,“ vraví šalamúnsky Thran Bạc Duyen, „máme tu špinave necky.“

„Tiež sa mi zdá, že sme ich dlho nepoužili,“ hovorí na to pejsok.

„Daké špinavé sú,“ rozprával Thran Bạc, „jaj, taká hanba! Musíme ich znovu použiť. To predsa ľudia nemajú také špinavé necky. Tí ich občas použijú a ony sa tak umyjú.“

„Dobre,“ povedal na to pejsok, „ale ako to zrobíme, ty skrčok?“

„To je predsa ľahké,“ povedal kľudne pán Duyen. „Ty choď pre vodu a ja zoženiem to ostatné, kapiš?“ Duyen sa tváril ako keby sledoval v telke Nezvyčajné dobrodružstvá Aladára Miazgu. Tajomne a pritom nadšene.

„Prečo mám ísť pre vodu, veď ja som neni smädny?“ riešil pejsok ako keby mal obavy.

„Len iď a nečuduj sa,“ upokojoval ho Thran.

Pejsok išiel s hrncom pre vodu do blízkej studienky a Bạc vytiahol zo svojej igelitky dlhý ostrý nôž a položil ten nôž na stôl. Potom si išiel pre dačo do komory; mal tam asi ukrytý kúsok údeného potkana lebo v demižonu nakladaného mačkodana. Zatiaľ prišiel pejsok s vodou a vidí dačo ležať na stole. Vezme to za rukoväť a čuduje sa, prečo je to také tmavo červené.

Medzitým prišiel Thran Bạc a počuje ak pejsok nejako čudne prská. Pozrie sa na neho a vidí, že ten chrchliak má plnú hubu krvi a z očí mu tiekli slzy. „Jaj, pre Buddhu svätého!“ kričal Thran Bạc, „čo sa to, pejsok, s tebou deje? Si podguraženy, ty hovädo? Veď ty si porezaný ako strážca ostnatého drôtu?! Veď ti kvapká z huby krv! Čo to s tebou je, ty hafan oprplaný?“

„Ale,“ vraví pejsok nejisto, „našiel som tu dáčo na stole a myslel som, že je to špachtľa alebo dáká lyžička, tak som si s tým hral, lebo som kôň. Ale ono to strašne štiepe a robí sa mi z toho v hube krv.“

„Ty si ale hlúpy, ozaj vela hlúpy,“ hneval sa Thran Bạc Duyen, „veď to bol nôž! A nôž je predsa na krájanie a rezanie, a nie na hranie.“

„Aha," povedal pejsok, „preto to tak štiepalo. Ajaj, to to štiepe, to to štiepe!“

„Napi sa veľa sójovej omáčky,“ poradil mu Duyen, „potom to prestane štiepať.“

Pejsok sa napil, až všetku omáčku vypil. A zjedol pre istotu aj indické čatní; a štiepať to zrazu prestalo, ale krvi bolo stále priveľa a dosť sa tomu čudoval. Tak si išiel utrieť porezany ňufák o trávu.

A keď už bol vonku a s ňufákom v tráve, pribehol figliar Thran Bạc Duyn, a nenápadny v rannej hmle, vzal pejsoka tým nožom pekne pod krkom. Potom čakal až ten darmožrút dočista vykrváca. V neckách potom, milé deti, zbavil pejsoka chlpov a úhľadne ho naporcoval, tak, ako to len dobrí azijský kuchári vedia. Napokon ho pridal do torty. Potom prišiel veľký zlý pes a tortu mu zožral.

A to je koniec rozprávky o márnosti, deti. Pán Čapiek by mal radosť, hej?

Na budúce vám poviem o tom, ak Duyen išiel za pejsokom na cintorin a zbadal tam jazvečíka a aj teho vzal pod krkom a uvaril na cesnaku. Ale pozor, deti. Nebol to len tak obyčajný jazvečík, bol to pán Majer, televizný hlásateľ rozprávok, a Duyen išiel konečne do väzenia.

- - - - - - - - - - - -
Michal Březina je publicista a autor knihy Měsíční deník. Píše také pro portál Vanili.cz